Deštník. Tento předmět zůstává námi často opomenut, dokud nezačne pršet. Pak na něj myslíme až příliš. Až příliš pozdě. Často se člověku stane, že deštník někde nechtěně nechá...
  Pokud se deštník někde vyskytuje, tak ve fantastických příbězích, kde slouží jako létající dopravní prostředek.

Mary Poppins vznášející se nad Londýnem

Pan Tau


  Když jsem hledala obrázky na Googlu, tak jsem zadala poněkud zvláštní zadání: Umbrella wings. (když dočtete článek do konce, možná vám i dojde proč)
Jak se zdá, tak vývoj nezastavíme ani u deštníků. Do nedávna jsem si myslela, že největší kreativitu na deštníku může výrobce projevit u barev, u materiálu rukojeti nanejvýš to dozdobí nějakou krajkou. Teď jsem zjistila, že existují i asimetrické deštníky:

Leaf umbrella - deštník určený spíše ženám


Praktické deštníky


V jednoduchosti je krása

A teď opět k létání. Dostala jsem nápad, že bych si vyrobila netopýří křídla. (Pro případ, že by můjnápad s Mefi Stohelitskou vyšel). A když už křídla, tak, aby se alespoň hýbala. A to ve mně vzbudilo vzpomínku na skládací deštník. Tak jsem zala starý nefunkční skládací deštník (ty dnešní výrobky taky moc nevydrží) a rozebrala jej. Zatím mám tedy konstrukci prstů. A v tu chvíli jsem dostala chuť hledat inspiraci, jak nejlépe křídla udělat, a zda je to vůbec možné. Možná by stálo za to zveřejnit nějaké návody z Youtube, i když bez použití deštníku:





Teď uvažuji o tom, že bych ze čtyřprstového modelu udělala méněprstový model. Dále musím sehnat látku, která by na to byla vhodná. Ale na prvním místě je u mě levnost, tak snad vyhrabu nějakou látku doma, samet to být nemůže, je příliš těžký...
Máte-li nápady, připomínky, dotazy, chuť komentovat, směle do toho!

Mezitím jsem však zatoužila po vyrobení si nákladného šperku z ozubených koleček a podobných součástek do mechanických strojků. Nákladné to je z toho důvodu, že málokdo schovává doma nefunkční mechanické strojky, tak zřejmě budu muset obětovat nějaké své úspory, abych nějaké nakoupila a následně je rozebrala. V dnešní době nejužívanějšími mechanickými strojky jsou asi budíky a hodinky, dovedete se tedy představit, že to není zrovna nízkorozpočtový koníček.
Po rozebrání jednoho budíku, který doma nikdo nepoužívá, jsem se zklamáním zjistila, že se dělají ozubená kolečka i z plastu, což nespadá do mých kovových plánů.

ablogtoread.com

O čem to vlastně píši?
Železná ozubená kolečka, plechové trubky, ciferníky...vše napůl kryté masivním nalakovaným tmavým dřevem. Steampunk (vedle dieselpunku, kyberpunku a dalších) spadá do kategorie takzvaného retrofuturismu.To znamená, že se vrátíme v čase do nějaké doby, v tomto případě do konce devatenáctého století, a začneme uvažovat o budoucnosti, v tomto případě poháněné parou. Pokud vám to připadá příliš překombinované, stačí se jen podívat na díla Julese Verna (Dvacet tisíc mil pod mořem, Ocelové město, Vynález zkázy,...) či, nejste-li příznivci knih, na černobílé filmy Karla Zemana (Ukradená vzducholoď). Už vám to něco říká?

www.pcpowerplay.com.au

cache.gizmodo.com

Kdyby náhodou někdo měl něco nepotřebného v tomto duchu,vězte, že ve vašem okolí je někdo, kdo o to bude mít zájem. ehm. EHM.

Ani nevím, proč mě to slovo připomínalo nějaké ptactvo. Pták o velikosti bažanta, černobílý s dlouhým zobanem a pod ním dva červené laloky. A trudný pohled, od kterého by se odvodilo ono užívání slova kakabus.
 Znáte to, jsou slova, která užíváte, ani nevíte, co znamenají. Tak pokud vás ještě nanapadlo hledat tohle slůvko, nebo napadlo, ale nakonec jste na to zapomněli pro spoustu jiných důležitějších věcí, můžete se nyní posadit do křesílek, do pohovek, na míče a čtěte (mimochodem, asi bych si měla najít čas na rádio):
http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/66653

Ouplně jsem zapomněla podat novou zprávu o této cause. Takže Pán dekadent a helénista se ozval. Náhle z ničeho nic mi pochválil obrázky a navrhl, že bychom spolu mohli nakreslit nějaký obrázek... (v mém překladu: dovolí mi svými pokusy zkazit jeho obrázky...). Dosti mě zarazil amerikanismus v jeho kratičké zprávě, tak jsem zvědavá, jak se s ním domluvím. Už ho mám mezi přáteli na různých komunikačníchposkytovatelích na internetu. Tak a teď raďte, co na sebe vzít, co s sebou vzít a kolik se mám bát?

Před pár dny mi jeden spolužák poslal pozvánku na Facebook (čili požírač duší). Po zaregistraci jsem se ocitla v malém guláši, který asi neumím docenit. Jedinou přednost vidím ve větší pravděpodobnosti nálezu podle zadání skutečného jména a příjmení. Nic, u čeho bych byla blahem bez sebe.


Tak snad, abych se vrátila k "books" bez "faces". Tam se snad dočtu něco o povaze těch lidí, které znám, neboť jsem nedávno oprášila staré přísloví: "Řekni, které knihy čteš a já ti povím, kdo jsi."

Žádné komentáře ke zkoumanému předmětu jsem nedostala, tedy až na neoficiální připomínky poněkud negativního rázu, pár poznámek, že máme podobný styl kreslení - vy lichotníci :--) a jednu moji kamarádku, která řekla, že jsem postoupila ve svém kreslení o pěkný kus)...

Odvážila jsem se napsat dotyčnému dopis (konzultace u mých kamarádek/kamarádů byly nutné) a překvapivě se mi dostalo hned druhý den odpovědi (málem jsme dostala zástavu srdečního svalu) - jeden den se díváte na video (Cold Outside) a druhý den máte dopis od tvůrce)...Měla bych si zvyknout, že lidé odpovídají... i když...

Na druhý mail čekám už dost dlouhou dobu... (pravděpodobně zapomněl odpovědět, nebo neviděl důvod, proč odpovídat)

Když se mě v prvním dopise zeptal, zda jsme umělec, odepsala jsem, že jsem amatér a milovník umění a odkázala jsem ho na stránky, které jsou mu známy (taktéž tam je zaregistrován), třeba se vyděsil, jaké hrůzy kreslím :--D



obrázek: no answer (to kolem je fantaskyti)

Inspirace je pro člověka velice důležitá, tedy pro člověka, který rád tvoří (i když jeho výtvory za moc nestojí).

Jak to začalo? Zkrátka jsem si přečetla Obraz Doriana Greye od Oscara Wilda. Jelikož mě kniha zaujala (však je to také klasika), chtěla jsem si přečíst něco dalšího od tohoto autora a tak jsem se dívala na různé umělecké počiny spojené s panem Wildem. (stránky na životopis, pro ty, kteří si chtejí louskat podivuhodnou češtinu klikněte)

Během hledání jsem narazila na rozkouskovaný celovečerní film o Oscarovi W. v němž hrál titulní roli Stephen Fry (má úžasně křivý nos). Počítám s tím, že jako vždy (co se týče filmů, herců, zpěváků...) objevuji Ameriku, vy jej asi znáte z jiných filmů jako herce, komika a dokumentaristu.

Další hledání mě přivedlo na malý animovaný film, který mě okouzlil. (kdyby byl nějaký problém, podívejte se mi na profil na nástěnku)


A konečně se dostávám ke zkoumanému objektu - ke spoluautorovi tohoto videa.

Lawrence Gullo

(flickr.com)

Tento umělec (po tom, co jsem zjistila, že se některým lidém zdá dosti nejasná jedna základní věc, dodávám že se o ženu nejedná) pochází z Londýna, zabývá se hodně ilustrací a animací; A o ČR má také povědomí :) : studoval v Praze u Miroslava Trejtnara. Jak teď koukám, možná v té Praze stále ještě je, jelikož píše dopis z Prahy (2. března 2009). Zkrátka, ještě budu zkoumat a možná bych se vydala na Anifest, kde by mohlo být publikované nějaké jeho dílko....

Zatím sama nemám v hlavě uspořádané informace - nějak posbírané různě po internetu - omlouvám se tedy za šílený přednes ;--) Snad vás samotné to donutí  se trochu porozhlédnout. Uvítám, pokud se se mnou podělíte  o dojmy z jeho prací.

Lawrence Gullo: The diary angels